Nejdřív jsme zamířili do Vondelparku, abychom si zkusili jízdu na dvojkole, protože ani jeden z nás s tím neměl zkušenosti. Ukázalo se, že jízda i rozjíždění jsou vcelku snadné, je třeba pouze trochu koordinace - při rozjedu domluvit stranu a nasednou současně, při jízdě si zvyknout na to, že těžiště není někde v těle jezdce, ale kdesi mezi nimi. Poněkud nepříjemné bylo, že jsme do sebe dost kopali. Podrážky bot snadno sjížděly z plastových šlapek a hlavně pedály nejsou synchronizované, každý jezdec tak může šlapat jinou rychlostí.

Z parku jsme se vydali do ulic města a ochutnali dopravní ruch ze sedel. Zpočátku to bylo trochu nepříjemné, protože díky nečekaným pohybům druhého jezdce je v podstatě nemožné držet kolo v naprosto přímém směru, což je problém, pokud vás předjíždí skútr. Podél Amstelu jsme zamířili na jih a dále přes předměstí na východ. Bylo zřetelně vidět, jak město přechází k předměstí, které má některé typické prvky.

Hlavní ulice jsou navzájem kolmé a tvoří páteř dopravy. Jednotlivé bloky, často velké rozlohy pak mají ulice vedeny všemi možnými směry a několika příjezdovými silnicemi jsou spojeny s okolím. Neplatí to sice ve všech případech, najdou se menší bloky s pravoúhlým systémem ulic, ale takovýchto samostatných bloků je poměrně dost.

Po několika kilometrech jízdy jsme opustili Amsterdam a zamířili do vesnice Weesp a pak dále do Muidenu. V Muidenu byl náš cíl, hrad Miderslot, původně ze třináctého století, na břehu jezera Markermeer. (Markermeer je hrází odděleno od známějšího IJsselmeer.) Hrad je nádherně udržovaný. Dvě části expozic, přístupné bez průvodce jsou pěkně zařízeny. Vystaven je jak původní nábytek, truhly a svícny, tak dokumenty týkající se výběru cla - za tímto účelem byl hrad ostatně založen. Další část expozice je věnovány P. C. Hooftovi, spisovateli, který na hradě pobýval a to nejen sám, ale i ve společnosti řady nizozemských umělců sedmnáctého století. Na hradě pochopitelně nemůže být opomenuta ani obranná fce a průřez zbraněmi a zbrojemi jednotlivých epoch. Na pozemku hradu je i nádherná zahrada.

Kolem půl třetí jsme se vydali na zpáteční cestu do Amsterdamu. Cesta na Muiderslot nám zabrala asi dvě a půl hodiny, návrat necelou hodinu a půl. Při druhé cestě ulicemi města jsme už lépe zvládali ovládání tandemu a zvykli si na dopravní ruch. Nizozemci totiž jezdí jako čuňata. Ne agresivně, ale svébytně. Chodci chodí napříč křižovatkami, cyklisté jezdí po přechodech, taxíky po tramvajových kolejích, skútry v cyklopruzích (což je povolené, ale občas dost těsné) atd. Nikdo ovšem není naštvaný, nekřičí, nestojí na klaksonu a neviděli jsme jedinou nehodu.

Po časném návratu jsme si dali sprchu a po krátké regeneraci jsme zamířili do indické restaurace, protože jsme ji vyhodnotili jako nejlepší z těch, které jsme zde navštívili. Dali jsme si dvě vynikající jídla, jejichž názvy mi už zase vypadly z hlavy a poprvé jsme pod položkou "groot bier" dostali skutečný půllitr. Bohužel jsme se nedověděli, co to je za značku, protože v nápojovém lístku bylo vedené pouze jako pivo.