Dalším bodem programu bylo Allard Pierson museum, které je sídlem expozic antického umění - od Egypta, přes Blízký východ až po Řecko a Řím. Žádná ze sekcí nijak nevynikala a zásadním nedostatkem byla absence anglických popisů u drtivé většiny exponátů. Nejzajímavějším zážitkem se tak paradoxně stala expozice knižního designu.

Chvíli před polednem jsme přešli přes mosty všech čtyř vnitřních kanálů a na Prinsengrachtu jsme navštívili muzeum hausbótů. Po vstupu na palubu jsme byli ohromeni, protože jsme dostali text s popisem jednotlivých místností lodi v češtině! Hausbót je udržován v klasickém stylu, takže jsme si dobře uvědomovali, že jsme na lodi. Současně zde byly ovšem vystaveny i fotografie jiných hausbótů, které jsou zařízeny mnohem netypičtěji.

O několik set metrů dále po břehu grachtu, naproti domu Anny Frankové, jsme pod lešením našli muzeum tulipánů. Tamní expozice je sice krátká, ale pěkně připravená a člověk se může kochat desítkami fotografií různých odrůd tulipánů.

Další zastávkou byl kostel Nieuwe Kerk na náměstí Dam, v němž se konala jakási zvláštní akce. Většinu vnitřní plochy kostela pokrývalo lešení, na němž ve čtyrech metrech výšky byla dřevěná plošina, z níž mohou návštěvníci lépe obdivovat kostel. Nejzáhadnější je takový barevný minilabyrint uprostřed instalace. Vše je součástí jakéhosi programu, v němž známé osobnosti určují ráz kostela na několik měsíců v roce.

Po nepovedeném kostelu jsme pokračovali na náměstí dam do rekonstruovaného Královského paláce. Budova z dříve sloužila jako radnice a část interiéru je uzpůsobena práci radních - diskuzím, slyšením, soudům i popravám. Palác současně slouží k některým oficiálním státnickým událostem. Veškeré prostory jsou pečlivě udržované a nevídaně vkusně vybaveny. Ze zařízení jednotlivých salónů, je cítit bohatství, přepych, exkluzivita a historie, ale je možné si představit jejich skutečné využívání. Chybí zde nádech tak častý v různých palácích "dotkneš-li se čehokoliv, rozpadne se to".

Chtěli jsme dnes navštívit ještě historické muzeum, ale protože čas tlačil, zvolili jsme raději muzeum Willet-Holthuysen. Jde o měšťanský dům, který byl zakonzervován a slouží jako muzeum uměleckých sbírek jeho posledních obyvatel, jejichž jméno nese. K vidění je jak dobové zařízení, tak předměty z uměleckých sbírek majitelů. Jde o kombinaci obrazů, soch, keramiky a všemožných dekorací.

Třetí den našeho pobytu jsme zakončili hledáním restaurace rozumné cenové hladiny. Nakonec jsme skončili u argentinského steaku, který rozhodně nebyl špatný, ale zdaleka neměl na včerejší indické pochoutky.