Po škole 2010
V pátek mě Jára vytáhl na "městskou" noční šifrovací hru Po škole 2010. V životě jsem se ničeho podobného neúčastnil a šifry jsem neluštil už pět let od posledního tábora, takže jsem to bral jako skvělou příležitost protáhnout si trochu mozek. Stanovili jsme si cíl vyluštit alespoň tři šifry.
Hra začínala v sedm večer u Čínského pavilonku, u Cibulky. Protože jsme dorazili s předstihem, začali procvičovat na zapeklité, asi tabulkové šifře, kterou přinesl Petr. V sedm nula jedna se hra po hvizdu rozběhla a 70 týmů vybalilo první zadání.
Šifra první, aneb "Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě a jsme slepí"
Úkol byl nechutně jednoduchý, ale my na něj šli komplikovaně a měli jsme trochu smůly. V obálce byla mapa okolí v měřítku 1 : 3 333 se sítí značenou pomocí karet (od srdcové dvojky po krále a od pikového esa po krále) a třináct seřazených karet s dvěmi odlišnými hlavami. Na první pohled bylo jasné, že karty poslouží jako souřadnice na mapě. Nakreslili jsme si tedy body a snažili se v nich něco najít. Po nějaké době jsme zkusili prostě se jít podívat na místa jednotlivých souřadnic, ale nic tam nebylo, takže jsme bádali dál a dál.
Když už se blížil limit zveřejění nápovědy, vyrazil Petr s Járou omrknout koordináty v lese ještě jednou. Ukázalo se, že na nich skutečně něco je a Dáda jen měla smůlu a nevšimla si při první obchůzce papíru. Oběhli jsme tedy celý les a nafocené symboly poskládali dohromady. Výsledkem bylo "km 9,5 žel. trati." Jako jedni z posledních jsme se tedy vydali najít kilometr 9,5.
Šifra druhá, aneb "Čteš-li pečlivě, je to prosté"
Další stanoviště jsme po chvíli našli a vyzvedli si šifru. Rozložili jsme se mezi ostatními světélkujícími týmy a dali se do práce. Byli jsme v té době na 69. pozici. Tentokrát šlo o příběh s rozhodováním a odkazy na jednotlivé kroky. Najít správný průchod příběhem netrvalo dlouho. Součástí textu byla i informace o obrácení a posunutí o osm znaků. Stačilo tedy zapsat čísla kroků, šoupnout je o osm míst a pozpátku přeložit na písmena abecedy.
Šifra třetí, aneb "Když je někdo dutý, tak prostě břízu nenajde"
Vyrazili jsme k rybníku do Jinonic. Potom, co jsme se shodli, že "doleva" vlastně znamená "rovně vpravo," jsme dorazili do ulice Stodůlecké. U rybníka jsme zjistili, že všechna zadání jsou rozebraná, takže jsme si museli posloužit pouze fotkami textu, než dorazil org s dalšími kopiemi. Šifra měla čtyři části v podobě alb hudební skupiny. První album se jmenovalo Papoušek na motocyklu a názvy skladem evokovaly jednoduché tvary, jako písmenka pro děti (kolo, had, hřeben). Druhé album se jmenovalo Začátek konce. Stačilo tedy sepsat počáteční písmena posledních slov názvů skladeb. Třetí album neslo název Filipíny - délka slabik názvů odpovídala morseovce. Po třech částech jsme měli text "osamělá bříza od Sv. Vavřince n."
Čtvrté album nás stálo tři hodiny času. Jára sice rychle přišel s řešením, ale nebylo příliš správné. Přesunuli o pár set metrů dále ke kostelu Sv. Vavřince, ale nemohli jsme najít osamělou břízu. Prochodili jsme okolí křížem krážem, ale nikde žádný vhodný strom. Následovala snaha o vyluštění posledního alba Čas se zajímavými názvy skladeb. Jednotlivé týmy se postupně vytrácely, ale některé stále zjevně řešily ten samý problém, jako my. Střídavě jsme obcházeli okolí, snažili se najít řešení a nadávali. Kolem druhé ráno jsem se rozhodl vypravit pro nápovědu na I. P. Pavlova, ostatní se vydali zase hledat.
Šifra čtvrtá, aneb "Frustrace se někde musí projevit"
Když jsem dorazil na autobus, dozvěděl jsem se, že našli břízu s dalším zadáním a mám se vrátit. Třetí šifru jsme v podstatě splnili jen an 75 %, takže jsme stále neměli splněnou kvótu. Sešli jsme se a začali pracovat na čtyřce. Neměla žádné textové zadání, pouze jsme dostali deset dalších karet, které org promíchal. Díky tomu, že už u první šifry jsme našli zajímavou shodu mezi kartami - častý výskyt některých hodnot a "párovatelnost" napadlo mě vzít karty dohromady a použít je jako domino. Vznikl uzavřený kruh s několika zaměnitelnými úseky. V dalším kroku jsme kartám přiřadili číselnou hodnotu podle pořadí karet na mapě z první šifry. Výsledek byl nesmyslný blábol. Na základě častého výskytu srdcové pětky, tj. čísla 4 a písmene D, jsme zkusili posunout abecedu o jeden znak a náhle se z nesmyslu vynořila slova "most" a "zelezn." Prohodili jsme pár kombinací a získali text "nejbližší železničí most." Celá šifra nám trvala asi 15 minut, což nás nakoplo k pokračování.
Šifra pátá, aneb "Kdo zná mapu, ten ví"
Most se nacházel v Prokopském údolí, takže jsme se kolem třetí ráno spustili do Prokopáku. Našli jsme most, světlušky posedávající okolo a nakonec i zadání páté šifry. Žádný text, pouze obrázek přibližně ve tvaru písmen "TiFR" ze zvířecích stop, vlnovku z otazníků překříženou otisky lidských chodidel a mostek s šipkou. Po sotva dvou minutách napadlo Petra, že zná shluk ulic, které se jmenují podle zvířat a jsou nedaleko. Porovnali jsme mapu a bylo to tak. Vlnovka odpovídala potoku s brodem a mostkem na konci Dalejského údolí. Po deseti minutách jsme se vydali vzhůru Prokopákem k dalšímu stanovišti.
Šifra šestá, aneb "Kdo má velkou fantazii, ten neskončí v Prokopáku"
Už za světla, něco po čtvrté ráno, jsme našli další šifru. Po čeknutí SMSkou jsme se dozvěděli, že z 69. místa jsme se posunuli na 48! (Samozřejmě vedoucí týmy byly tou dobou u šifry č. 12).
Šestka nám dala zabrat. Obsahovala 14 linek pozemní dráhy Podprahy (z příběhu, který hru doprovázel) ve výlukovém vedení přes Prahu. Názvy reálných zastávek a čtvrtí se tak střídaly s místy jako Poddědek, Brekov, Ithaka, Tyčkovský hampejz, Fauna nebo Žlutňany. Spousta názvů byla vtipná a víceméně snadno se daly dekódovat jejich pražské ekvivalenty. Co s nimi jsme ovšem už nevymysleli a ve čtvrt na šest hru vzdali. Podle konečných výsledků se ukázalo, že hodně týmů na šestce odpadlo (většina z nich bohužel o čtyři hodiny dříve než my).
Výsledkem
Těm, kteří zvládli vyluštit šestou šifru i šifry následující patří můj obdiv. Podle diskuse na stránkách hry byla šestka jednou z nejtěžších úloh celé trati a složitostí by se hodila spíše na konec trasy. Ze 70 týmů dokončily pouze čtyři, Rudá záře dokonce již po necelých 14 hodinách hry. My splnili předsezvetí, rozluštili čtyři šifry a skvěle se přitom pobavili.
Děkuju pořadatelům, že všechno takhle skvěle připravili a správně načasovali počasí. Rozhodně se těším na příští ročník a na jakékoliv podobné hry. Samozřejmě že každá složitá šifra si nese jisté riziko frustrace, ale zábava při řešení to hravě vynahradí.
